Click na "Celý článek"
Ahoj,jmenuju se Kate Matshuová a je mi 15.Zrovna jsem na cestě do San Franciska za svou milovanou babičkou Sandy.Nejradši bych zůstala doma v Las Vegasu,ale co,nemůžu furt trčet v Las Vegas a tak jedu do San Franciska... Letadlo zrovna přistálo,i když vůbec nevím proč jsem jim letěla když by to trvalo trochu déle autem sem.
O hodinu pozděj jsem už byla v pokoji a rozbalovala si věci.Pokoj u babičky Sandy byl... Starý.Nažloutlé stěny,puch a prach ve vzduchu,trochu i vlhko... Roztřídila jsem si věci do zastaralé,truchlé skříně... Trochu jsem i ty věci litovala.Další den jsem měla nastoupit do nové školy.Nechtělo se mi tam,už jen proto,že jsem nová a nezvyknu si na novou školu.Po rozbalení věcí jsem šla ihned ven,nechtěla jsem se dusit v tom pokoji.A i v celém domě.Všechno v tom domě mi připadalo jako několik desítek let staré, přestože byl ten dvoupatrový dům starý asi jen pět let...Šla jsem se projít do parku,vzala si sebou svou oblíbenou knížku od Carolyn Endersové,Na ostrově okrajů.Cesta do parku od domu babičky Sandy trvá pět minut.Sedla jsem si na nějakou starou lavičku a četla...Po hodince jsem šla zpátky.Bylo už asi kolem deváté večer,a tak jsem šla do koupelny,hygiena a pak šla spát.
Další den jsem už měla nachystáto do školy.Po snídani jsem vyrazila do školy.Škola od domu babičky Sandy byla asi necelých sto metrů.Nebylo těžké jí najít.Velká hnědá budova,nebo spíš karamelová,s tmavě hnědými pruhy okolo oken.Vypadala na prvnví pohled jako dům z noční můry,ale pak jsem si všimla na škole nápis : "Střední škola".Hmm tak jsem došla ke dveřím školy,a co se stalo? Zakopnu na schodech a svalím se z jedenáctého schodu dolů.Děsně se mi točila hlava tak jsem se nemohla zvendout.Ale někdo mě popadl za paže a zvedl."Jsi v pořádku?" zeptal se mě krásný,okouzlující hlas.Pár krát jsem zamrkala abych se rozkoukala,a přede mnou stál můj Bůh.Krásné,karamelové oči na mě hleděly starostivě.Nevěděla jsem,jestli spadnout do bezvědomí nebo odpovědět."J-jo,asi jo,vypadá to tak." Vykoktala jsem co jsem zmohla."Dobře,příště dávej pozor,tyto schody jsou pro nováčky nebezpečné".To mě urazilo.Prej pro nováčky nebezpečné.Ale hněv ihned zmizel,jakmile jsem se na něj zas podívala.Ten kluk mě pak pustil a šel po schodech nahoru do prvního patra školy do nějaké učebny... Trvalo mi asi pět minut,než jsem se vzpamatovala,ale asi dvě hodiny,než jsem poprvé na něj nemyslela.Po vyučování jsem na oběd nešla,nechodila jsem ani na obědy v Las Vegas.Když jsem vyšla ze školy,měla jsem v ruce otevřenou učebnici ze zemáku,zkoumala jsem co probírali za poslední pololetí.Jdu,jdu... A zase narazím do něčeho tvrdého! Myslela jsem,že jsem narazila do zdi nebo do sloupu,ale když jsem vzhlédla,stál přede mnou on."Asi ses stále neprobrala ze spadnutí z těch schodů že?" zeptal se mě svým hedvábným hlasem."Ne,jsem v pohodě.Jen jsem tě neviděla." bránila jsem se.Trochu se zahihňal ale pak zvážněl "No tak si příště dávej pozor." A zase mě pohlrtila urážka.Jako on si opravdu myslí,že jsem takové nemehlo? Ignorovala jsem co řekl a obešla ho,abych pokračovala v cestě."Mimochodem,já jsem Joyse.Joyse Sewah " najednou promluvil."Já jsem-" "Kate Matshuová,já vím" přerušil mě. "Jak to víš?" nedala jsem se."O tobě ví celá škola Kate.Jméno každého nováčka už se ví týden předem,než má nastoupit víš." vysvětloval plynulím tónem. "Aha" lepší odpověď mě nenapadla."Takže... Ty teď jdeš domů?" zeptal se."Jo." na víc jsem nezmohla."Jakým směrem máš dům?" Jak věděl,že mám dům a ne třeba byt? Naštvala jsem se,a tak jsem i drze odpověděla "Směrem na sever." Zasmál se. "Takže ty bydlíš v tom domě s dvěma patry v ulici Gatheorova?" zeptal se zase.Přikývla jsem."Smím tě doprovodit?" opět se zeptal.Zase sem jen přikývla,a vydala se směrem k domu.Šel těsně vedle mě.Asi po deseti minutách jsme byli před domem. "Díky za doprovod." řekla jsem. "Není zač.Jdeš zítra do školy?" tázal se mě."Jo jdu." odpověděla jsem.Přikývl a dodal "Tak ahoj,a zítra ve škole." usmál se na mě.Přikývla jsem.Pak odcházel směrem od kud jsme přišli.Vešla jsem domů a zamířila do pokoje.Vytáhla si učebnice a chtěla se učit co jsem prošvihla za pololetí.Ale myšlenky mi furt smiřovali na Joyse.Tak jsem to vzdala a učebnice uklidila.Po zbytek večera jsem na něj nemohla přestat myslet.










Wow...hezké ! Už se těším na pokráčko...