close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4.Pozvání - 2.část

5. března 2010 v 9:20 | Isabella-Bella |  Stmívání - Online kniha
"Říkal jsem si, jestli… no, jestli třeba nemáš v plánu pozvat mě ty."
Na chvíli jsem se odmlčela, nenáviděla jsem záchvěv pocitu viny, který mnou projel. Ale koutkem oka jsem viděla, jak se Edwardova hlava reflexivně natočila směrem ke mně.
"Miku, myslím, že bys jí měl říct, že s ní půjdeš," prohlásila jsem.
"Ty už jsi někoho pozvala?" Všiml si Edward, jak po něm Mike střelil očima?
"Ne," ujistila jsem ho. "Já na ten ples vůbec nepůjdu."
"Proč ne?" ptal se Mike.

Nechtěla jsem se pouštět do hazardování s vlastní bezpečností, k čemuž by při tanci nevyhnutelně došlo, takže jsem si rychle vymyslela nový plán.
"Já tu sobotu jedu do Seattlu," vysvětlovala jsem. Stejně jsem potřebovala vypadnout z města - najednou se mi to dokonale hodilo.
"Nemůžeš jet nějaký jiný víkend?"
"Je mi líto, ne," odpověděla jsem. "Neměl bys Jess nechávat déle čekat - je to hrubé."
"Jo, máš pravdu," zamumlal a otočil se, odmítnutý, aby se vrátil na své místo. Zavřela jsem oči a přitiskla jsem si prsty ke spánkům ve snaze vypudit z hlavy vinu a soucit. Pan Banner začal mluvit. Povzdechla jsem si a otevřela oči.
A Edward na mě zvědavě zíral tím svým známým frustrovaným pohledem a jeho černé oči byly teď ještě výmluvnější.
Koukala jsem na něj celá překvapená, čekala jsem, že se rychle podívá jinam. Ale on na mě nepřestával upírat pronikavý pohled. Nedokázala jsem mu uhnout. Ruce se mi roztřásly.
"Pane Cullene?" zavolal ně něj učitel ve snaze získat odpověď na otázku, kterou jsem neslyšela.
"Krebsův cyklus," odpověděl Edward poněkud váhavě a otočil se na pana Bannera.
Okamžitě jsem sklopila oči do učebnice, když už mě nehypnotizoval, a snažila jsem se najít, kde jsme. Zbaběle jako vždycky jsem si přehodila vlasy přes pravé rameno, abych si zakryla obličej. Nemohla jsem uvěřit tomu návalu emocí, který mnou otřásal - jenom proto, že on se na mě po několika týdnech náhodou zase podíval. Přece mu nemůžu dovolit, aby mě takhle ovládal. Je to ubohé. Víc než ubohé, je to nezdravé.
Velmi silně jsem se ho po zbytek hodiny snažila nevnímat, a protože to bylo nemožné, alespoň mu nedávat najevo, že ho vnímám. Když se konečně ozvalo zvonění, otočila jsem se k němu zády, abych si posbírala věci, a čekala jsem, že jako obvykle okamžitě odejde.
"Bello?" Jeho hlas by mi neměl být tak povědomý, jako kdybych ho znala celý život, a ne jenom pár krátkých týdnů.
Pomalu, neochotně jsem se otočila. Nechtěla jsem cítit to, co jsem věděla, že pocítím, když jsem se podívala do jeho příliš dokonalého obličeje. Měla jsem na tváři otrávený výraz, když jsem se k němu konečně otočila; jeho výraz byl nečitelný. Nic neříkal.
"Cože? Ty se mnou zase mluvíš?" zeptala jsem se nakonec, v hlase neúmyslnou stopu uraženosti.
Rty se mu zkroutily, jak potlačoval úsměv. "Ne, vlastně ne," připustil.
Zavřela jsem oči a pomalu jsem vdechovala nosem, vědoma si toho, že skřípu zuby. Čekal.
"Tak co tedy chceš, Edwarde?" zeptala jsem se a držela jsem oči zavřené; takto bylo snadnější mluvit s ním souvisle.
"Omlouvám se." Znělo to upřímně. "Jsem velmi hrubý, já vím. Ale tak je to vážně lepší."
Otevřela jsem oči. Jeho obličej byl velmi vážný.
"Nevím, jak to myslíš," řekla jsem opanovaným hlasem.
"Je lepší, když nebudeme přáteli," vysvětloval. "Věř mi."
Přimhouřila jsem oči. To už jsem předtím slyšela.
"Je velká škoda, žes na to nepřišel dřív," zasyčela jsem skrz zuby. "Mohl sis tak ušetřit všechnu tu lítost."
"Lítost?" to slovo a můj tón ho zjevně vyvedly z míry. "Lítost nad čím?"
"Žes nenechal tu pitomou dodávku, aby mě rozmačkala."
Byl užaslý. Nevěřícně na mě zíral.
Když konečně promluvil, znělo to téměř rozzlobeně. "Ty si myslíš, že lituju, že jsem ti zachránil život?"
"Já to vím," odsekla jsem.
"Nic nevíš." Rozhodně se rozčílil.
Otočila jsem prudce hlavu a zatínala jsem pěsti, abych na něj nevykřičela všechna ta divoká obvinění. Posbírala jsem si knížky, pak jsem vstala a šla ke dveřím. Chtěla jsem dramaticky odkráčet z místnosti, ale samozřejmě jsem se zachytila špičkou boty o práh a knížky se mi rozsypaly. Povzdechla jsem si a sehnula se, abych je posbírala. Byl tam; už je srovnal na hromádku. Podal mi je s kamenným obličejem.
"Díky," řekla jsem ledově.
Přimhouřil oči.
"Nemáš zač," opáčil.
Rychle jsem se napřímila, znovu jsem se k němu otočila zády a odcházela jsem do tělocvičny, ani jsem se neohlédla.
Tělocvik byl brutální. Přešli jsme na basketbal. Můj tým mi vůbec nepřihrával míč, takže to bylo dobré, ale hodně jsem padala. Občas jsem někoho vzala s sebou. Dnes jsem byla horší než obvykle, protože jsem měla hlavu tak plnou Edwarda. Snažila jsem se soustředit se na nohy, ale on se mi pořád vkrádal do myšlenek, zrovna když jsem nejvíc potřebovala udržet rovnováhu.
Jako vždycky se mi ulevilo, když už jsem směla odejít. K autu jsem div neutíkala; bylo tam tolik lidí, kterým jsem se chtěla vyhnout. Náklaďáček utrpěl při nehodě jenom minimální škodu. Musela jsem dát vyměnit zadní světla, a kdybych si dala opravdu práci s malováním, zatřela bych to. Tylerovi rodiče museli svou dodávku prodat na náhradní díly.
Málem mě trefil šlak, když jsem zabočila za roh a spatřila vysokou, tmavou postavu, jak se opírá o bok mého auta. Pak jsem si uvědomila, že je to jenom Erik. Zase jsem přidala do kroku.
"Ahoj, Eriku," zavolala jsem.
"Ahoj, Bello."
"Co se děje?" zeptala jsem se, zatímco jsem odemykala dveře. Nevěnovala jsem pozornost nejistému chvění v jeho hlasu, takže mě jeho další slova překvapila.
"Ehm, jen jsem si tak říkal… jestli bys nešla na jarní ples… se mnou?" Jeho hlas se zlomil na posledním slově.
"Myslela jsem, že je tohle holčičí volenka," opáčila jsem natolik vylekaná, že jsem zapomněla na nějakou diplomatičnost.
"No, to jo," připustil zahanbeně.
Ovládla jsem se a pokusila se o vřelý úsměv. "Díky za pozvání, ale já budu ten den v Seattlu."
"Aha," řekl. "No, tak možná příště."
"Jasně," souhlasila jsem a pak jsem se kousla do rtu. Nechtěla bych, aby to bral moc doslova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama